RYCHLOST cyklisty by měla být úměrná času potřebnému k vyhodnocení nebezpečné situace a reagování na ni, případně k zastavení kola. Při rychlosti 24km/h odpovídá tento čas vzdálenosti 6 metrů, při rychlosti 40 km/h pak 10 metrů, k tomu je potřeba přičíst brzdnou dráhu kola.
POZORNOST cyklisty je upřená nejen na úsek vozovky bezprostředně před předním kolem – úlomky skla, výmoly, kluzké poklopy kanálů, ale nutný je i PŘEHLED o vedlejších ulicích v křižovatkách, zaparkovaných autech u okraje vozovky, či mezerách v dopravě, odkud se mohou vynořit chodci či auta. Při změně směru jízdy ve vozovce, přejíždění z pruhu do pruhu, předjíždění či zatáčení vlevo zkontroluje cyklista situaci za sebou pohledem přes rameno, není radno spoléhat se pouze na sluch.
SIGNALIZOVÁNÍ úmyslů při jízdě a oční kontakt s řidiči..
TRÉNINK záladních dovedností, jako je pohled přes rameno bez vychýlení se ze směru jízdy, signalizace, brždění, ovládání a řízení kola či podřazení před zastavením na světlech.
VYBAVENÍ kola, jako jsou jednostranné nášlapné pedály, umožňující i jízdu bez upnutí boty k pedálu, reflexní prvky na oblečení a kole (odrazky a světla na kole) a pravidelná ÚDRŽBA kola (defekt poškozeného řetězu apod.).
POZICE V JÍZDNÍM PRUHU
Pozice cyklisty co nejblíže k pravému okraji vozovky, již diktuje instinkt, není v městském provozu nejbezpečnější. Jízda na kole cca 1 metr od kraje vozovky předejde sjetí ze silnice, kolizi s obrubníkem, případně defektu kola předmětem skrývající se v nánosu špíny u okraje silnice. Ideální pro cyklistu je pozice zhruba v linii s bližší stranou auta jedoucího před ním, tak aby byl vidět ve zpětném zrcátku. Při změně směru jízdy, zatáčení, přejíždění do pruhu, by měl cyklista zaujmout pozici uprostřed svého jízdního pruhu. Cyklista tak zdůrazní svoji přítomnost na silnici a odradí řidiče za ním od nebezpečného předjíždění.
POHYB V DOPRAVNÍ ZÁCPĚ
Oproti normálnímu provozu, kde cyklista zaostává v rychlosti, v dopravní zácpě je naopak ve výhodě. Je samozřejmě možné zařadit se za nejbližší auto a čekat, nejlépe v dominantní pozici, zhruba ve středu jízdního pruhu, aby se předešlo nebezpečnému předjíždní. To ale není nutné, protože cyklista má v dopravní zácpě mnohem větší přehled a manévrovací možnosti a může se tak v dopravní špičce pohybovat rychleji a efektivněji než ostatní vozidla. Otázkou je, po jaké straně vozovky se pohybovat, po pravé krajnici či vlevo, popřípadě mezi pruhy, pohybuje-li se cyklista na silnici s více pruhy.
První možnost – pohybovat se v zácpě co nejvíce vpravo se opět nabízí, a tentokrát to není nejen nejnevhodnější, ale dokonce nejhorší variantou. Cyklista je totiž nejméně viditelný a i předvídatelný pro řidiče kontrolující provoz za nimi ve zpětném zrcátku. Navíc pohybovat se na straně pasažéra automobilu je riskantní, protože mnoho z nich se ve špičce neočekávaně rozhodne vystoupit a dojít pěšky. Důsledky si každý umí představit.
Pohybovat se mezi jízdními pruhy take není bezpečné. Otevření dveří sice nehrozí, viditelnost cyklisty v provozu je lepší, ale cyklistovi hrozí zavření mezi auty, která se mohou vychýlit z přímého směru. Nezpečí take číhá u řidičů, kteří se náhle rozhodnou přejíždět z pruhu do pruhu často bez signalizace či pohledu do zpětného zrcátka.
Pohyb po levé straně vnějšího pruhu je nejlepší variantou, i když s sebou nese stejné riziko v podobě nesignalizovaných předjížděcích manévrů aut, navíc cyklista přichází do kontaktu s protijedoucími vozidly a účastníky provozu. Proto je obzvláště důležitý neustálý oční kontakt s řidiči a ‚vyjednávání‘, které by měl cyklista provádět v jakékoli situaci v městském provozu.
Pokud dojde k řídnutí provozu, je ovšem rozumné zaujmout defenzivní pozici v pravé třetině pravého jízdního pruhu, cyklista však musí být připraven zujmout dominantní pozici blíže ke středu pruhu, pokud se vyskytuje nějaká překážka na silnici či vyžaduje-li to předpokládaná změna směru jízdy apod.
Při pohybu v provozu by cyklista měl vyžívat vzniklých mezer mezi auty a vjíždět do nich, aniž by zpomaloval sebe a provoz za ním. Pokud v podobných situacích cyklista zpomalí, aby se zařadil zpátky do fronty ostatních vozidel, jeho pohyb nebude nikdy plynulý a bude více ohrožovat sebe a komplikovat dopravu za ním.
KRUHOVÝ OBJEZD
Podobně žádoucí je plynulý vjezd na kruhový objezd (umožňuje-li to dopravní situace) a řazení se blíže k pravé krajnici jen pokud je možné bezpečné předjíždění. Větší možnost akcelerace v pomalu jedoucím proudu vozidel na kruhovém objezdu s více pruhy umožní cyklistovi plynulejší absolvování objezdu. Rovněž je praktičtější držení se ve vnitřním pruhu, spíše než ve vnějším (samozřejmě s ohledem na plánované vyjetí z objezdu), protože to nás vystavuje do kontaktu s najíždějícími vozidly u každého vjezdu na kruhový objezd.
NEBEZPEČÍ číhající na silnici – otevřené dveře parkujícího auta, jízda mimo zorné pole zpětných zrcátek, uvěznění mezi auty, nedoržení bezpečné vzdálenosti, jízda na žlutou, slepá místa při předjíždění dlouhých aut, slepé následování cyklisty před sebou, jízda se sluchátky.
BEZPEČÍ zvýší – sledování předních kol auta (nemámě-li oční kontakt s řidičem), montáž denního světla na kolo, plánování trasy po klidnějších a bezpečnějších silnicích.